Veletrh pracovních příležitostí v Plzni

Ve středu 23.3 2011 se ve spolupráci s naší fakultou a dalšími fakultami konal veletrh pracovních příležitostí, na kterém se podílelo něco kolem 90 společností s různým zaměřením (nejen IT). Nakonec jsem se překonal a také se ho zůčastnil, stejně jako další z mých spolužáků na FAV. Hlavním důvodem, proč jsem se na takový to veletr dostavil, bylo získat nějaké cenné informace o nabídkách práce v oblasti IT, které jsou pro mne velmi důležité i z hlediska získání pracovního místa na krátkodobý úvazek v podobě brigády a tím nabrat zkušenosti a praxi, které jsou důležité z hlediska budoucího zaměstnání. Na začátku jsem si vytipoval několik společností, které se zabývali vývojem softwaru. Nejvíce času jsem strávil u společnosti Eurosoftware, která mne velmi zaujala, nejen svou štědrostí, ale i oblastí, ve které se pohybují (více informací o této firmě naleznete zde). Zpátky k mé události, jednalo se o soutěž, kterou tato společnost vyhlásila a spočívala ve vyplnění krátkého dotazníku spojeného se znalostním testem z oblasti programovacího jazyka Java a dotazovacího jazyka SQL, ve kterém bylo nutné získat minimálně pět bodů z deseti. Pokud byla tato hranice pokořena,  tak automaticky byl účastník odměněn dárkovým poukazem na hodinu squashe a také pokračovat do slosování o zajímavé ceny, jako např. láhev Chateau Belveder, iPad, iPod a hlavní cena notebook značky HP, který lákal všechny zůčastněné. Řekl jsem si proč to nezkusit, vždyť prakticky o nic nejde, buď prohraju nebo vyhraju. Při vyhlašování deseti výherců jsem ani v nejmenším nečekal, že by se na mě mohlo usmát štěstí a já vyhrál a to se také stalo. Když se vyhlašoval třetí výherce, na kterého čekala láhev Chateau Belveder, nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem to vyhrál. Sice to není žádná extra výhra, ale i to v člověku probudí víru ve štěstí, která se někdy jen tak vytratí, když jí nejvíce potřebujeme. Když jsem s veletrhu odcházel cítil jsem se opravdu jako vítěz. Tuto událost bych označil, jako první zastávkou za štěstím.

Výlet do Prahy a zpět

Druhá zastávka za štěstím se uskutečnila ve včerejších ranních hodinách na cestě do Prahy, kam jsem se vydal za svým dlouholetým kamarádem, který tam studuje. Už dlouhou dobu jsem to plánoval, že bych se tam opět podíval a nakonec to vyšlo. Když jsem se v ranních hodinách rozhodoval v jaký čas mám vyjet, nečekal jsem, že při mně opět bude stát štěstí. Cestu do Prahy je nejlepší podstoupit se společností Student agency, která je podle mého názoru na hodně dobré úrovni,(cena, čas, komfort), který je při cestování také důležitý. Jedinou nevýhodou této společnosti je koupě jízdenek, kdy počet je omezený vždy na každý spoj, který naštěstí jezdí jednou za hodinu. Před odchodem z bytu jsem si zkontroloval stav volných dostupných míst, které ještě zbývají a tento stav činil šest volných míst. Můj plán byl takový, že se vydán na centrální autobusové nádraží s půl hodinových předstihem, abych si mohl ještě zakoupit jízdenku. Když jsem dorazil na místo prodeje jízdenek, s údivem jsem zjistil, že mají poslední volnou jízdenku, tak jsem neváhal a koupil ji včetně zpáteční jízdenky. V tu chvíli se k místu prodeje jízdenek dostavila slečna, která také chtěla jízdenku do Prahy, ale tu už jsem v ruce držel já a  v duchu jsem  si řekl, jaké já to mám dnes štěstí. 

Třetí zastávkou za štěstím byla cesta zpět, která byla pro mě velice stresující. S kamarádem jsme prošli část Prahy a podívali se na právě probíhající Matějskou pouť, kterou jsem chtěl vidět. Při cestě zpátky na autobus, který mě měl dovést zpět do Plzně jsem musel dojet z jedné strany Prahy na druhou, ale bohužel jsem nějak neodhadl čas, který jsem na tuto cestu potřeboval a na autobus, který měl jet ve 21:00 hodin dorazil na čas, ale ještě mě čekalo přeběhnutí přes několik nástupišt, abych se dostal k cílovému nástupišti, kde měl čekat žlutý expres (autobus) od společnosti Student Agency. Celou cestu metrem jsem ani nedoufal, že bych tento spoj mohl stihnout. Po výstupu z metra jsem sprintem běžel na konec nástupiště a už v dálce zahléldl autobus, který vypadal, že se chystá odjet. Jakmile jsem se k němu přibližovat víc a víc, tak jsem najednou spatřil, že se začíná rozjíždět, v tu chvíli mě přepadaly myšlenky typu, co teď budu dělat, když tohle je poslední spoj od společnosti Student Agency. Jistě, že při nejhorším by řešení byla cesta vlakem, ale to jsem nechtěl, hlavně z důvodu času stráveného ve vlaku z Prahy do Plzně a také době příjezdu, který se podstatně lišil od doby příjezdu žlutého expresu. Abych se vrátil k situaci, kdy se žlutý expres začal rozjíždět. Teď přichází ta zábavnější část, kdy mě nenapado nic jiného než začít mávat a doufat, že si mě řidič všimne. Upřímně jsem ani nedoufal, spíš jsem to udělal z čirého zoufalství. Po chvilce mávání koukám, že se žlutý expres zastavil a z něho vylezla stewardka z otázkou jestli mám jízdenku. S velkým oddychem jsem nastoupil na palubu žlutého expresu a spokojeně si vychutnával cestu z Prahy do Plzně. 

Pro mnohé z vás asi takové situace nebudou ničím vyjímečné, ale pro mne ano. Také je to dáno tím, že člověk prochází fázemi života, kdy ho štěstí na krátkou chvíli opustí a někdy je těžké ho dostat zpět. Tak doufám, že u mě nějakou dobu vydrží.